O našem blogu

Přečtěte si, proč tento blog píšeme. Najdete zde také informace pro přispěvovatele.

Více informací

Zásady výstavby budov s minimální uhlíkovou stopou

Jedním z nejnovějších přístupů při snižování dopadů budov na životní prostředí je minimalizace uhlíkové stopy budovy až k nulovým celkovým emisím skleníkových plynů, takzvaným zero-carbon building (ZCB). 

Ještě před čtyřmi lety mělo toto pojetí podobu takřka výhradně vědeckých prací, studií a teoretických analýz. Dnes se principy ZCB zapracovávají do etablovaných standardů udržitelné výstavby, které jsou zohledňované v certifikacích jako je BREEAM, LEED nebo DGNB. Případně mohou být ustaveny jako národní doplňkové normy (E+C-, ZCBPP). Samozřejmě existují již hotové obytné, kancelářské i průmyslové budovy s nulovými emisemi uhlíku a řada dalších se staví.

Z těchto praktických zkušeností lze již nyní určit, které etapy přípravy i stavby samotné mohou přispět ke snížení celkové uhlíkové stopy budovy, respektive jaký maximální potenciál mají. Pro zjednodušení uvádíme pět základních dle významu z detailnějšího seznamu doporučení Světové rady pro šetrné budovy (World Green Building Council, WGBC) na základě dat k ZCB shromážděných od jednotlivých národních členů.

1. ČAS A MÍSTO (-100% emisí CO2)

  • Lepší využití stávajících kapacit (horizontální dostavba/rekonstrukce, lepší management místa, brownfieldy) než výstavba „na zelené louce“.
  • Stavba s delší než průměrnou dobou životnosti (nad 50 let) a snadnější pozdější rekonstrukcí oproti krátkodobě sloužícím stavbám.
  • Pokud krátkodobé stavby, pak z materiálů se snadnou, úplnou recyklací.
  • Ačkoliv se doprava do a z komerční budovy po jejím dokončení do její uhlíkové stopy nezapočítává, vhodné řešení lokace může koncovému uživateli výrazně ulehčit život (a peníze) vzhledem k rostoucímu tlaku na redukci CO2 v dopravě

2. ZALOŽENÍ STAVBY (-40% emisí CO2)

  • Minimální zastavěnost plochy
  • Minimální hloubka základů či podzemních ploch
  • Maximalizace povrchových úprav tak, aby „zelený povrch“ byl větší, než celková plocha pozemku (vertikální zeleň, rozdílné výškové úrovně, terasy, zelené střechy, svážnice, zvýšení biodiverzity)

3. STRUKTURA (-30% emisí CO2)

  • Lehčí (nosná) konstrukce
  • Orientace stavby pro maximalizaci využití obnovitelných zdrojů OZE (fotovoltaika, fototermika, VTE prvky)
  • Zároveň však minimalizace potřeby chlazení (včetně vodního režimu např. akumulace tepla do uzavřeného vodního cyklu)
  • „Praktická“ fasáda

4. VÝBĚR MATERIÁLŮ (-20% emisí CO2)

  • Materiály s nižší uhlíkovou stopou (průkazy a certifikace)
  • Maximálně recyklovatelné materiály
  • Vyšší trvanlivost

5.  INTERIÉR (-10% emisí CO2)

  • Maximální využití prostoru horizontálně i vertikálně
  • Snadné vnitřní přenastavení prostor
  • Snadná rekonstrukce

Jakkoliv je každá stavba vždy unikátní, z dosavadních zkušeností se ZCB vyplývá, že nákladnost jednotlivých etap je spíše opačná. Při stanovení konkrétní možnosti úspory uhlíkové stopy je proto nutné vztáhnout ji k nákladnosti potažmo rentabilitě výstavby. Není-li například možné využít možností v bodech 1 a 2, lze sice dle bodu 3 postavit energeticky plusovou budovu, ovšem zvýší se tím nutná investice (FVE, VTE, akumulace). Přičemž odpočet uhlíkové stopy bude i kumulativně v průběhu let provozu relativně malý vzhledem k celkovému životnímu cyklu stavby.

Kompenzace i mimo budovu?

Samozřejmě lze kompenzovat uhlíkovou stopu budovy i prostřednictvím offsetů mimo budovu samotnou. To má však svá vlastní úskalí a navíc i dle doporučení WGBC jde až o poslední doporučovanou možnost a v praxi by u budov měly být offsety emisí CO2 postupně snižovány.